V čajovém opojení

Tak jsem se rozhodl. Nějak už mi vadilo, že musím zajít do čajovny abych si vychutnal šálek výborného Tuaregu. Asi před čtrnácti dny jsem vyrazil se sorrowem na lov čajového nádobí. Jsem takový jeho čajový padavan. Protože uvařit dobrý čaj to není jen tak.

Tak jsme tedy vyrazili na Národní třídu a zabloudili jsme do tohoto obchůdku. Koukali jsme po konvičkách a šálcích. Řešili jsme jak velkou konvičku, jakou barvu, jakou z těch co tam byly vystavené. Nakonec jsme žádnou z nabízených nevybrali a vydali se jinam. Naše kroky směřovali do jedné čajovny blízko Karlova náměstí. Jak se jmenuje si nepamatuji, ale jak tak koukám na mapu, tak by měla být v ulici Zahořanského. Ale taky se můžu jednoduše mýlit. Vybírání nebyl vůbec složité. Byla to láska na první pohled.

Vybral jsem si konvičku a k ní pár šálků, aby jednomu nebylo smutno. Tady jsou moji vyvolení:

Konvička je při nalévání naprosto úžasně “necintací” a mám z ní hroznou radost. Šálky se k ní hodí jak vzhledem tak velikostí. Jsem moc spokojený. K tomu všemu mám ještě párek bambusových sítek.

Bez čajů by to ale nebylo úplně ono. Le Tuareg byl jasná volba, protože ten čaj zbožnuji. No a na doporučení mého čajového mistra jsem si koupil vanilkový roibos a železnou bohyni. Chvíli mi trvalo než se mi povedlo správně si uvařit alespoň ten Tuareg. Ale už jsem se skamarádil s novou varnou konvicí, takže mi to jde krásně.

Takže tolik k opěvnému chorálu na moje čajové nádobí a velké díky sorrowovi za pomoc. A čajování zdar.

Posted by Chlup 25.11.2007 20:57

Post A Comment

You must be logged in to post a comment.