Čtyřicet sedm minut po půlnoci

Tak tu sedím na kanapi. Ferdínka pije vodu jak houba. Slyším jak ji cvakají zoubky o pítko. Doufám, že tam nějakou vodu má. Musím jí potom zkontrolovat, aby to nebylo smutné žíznivé zvířátko. To bych ji ani náhodou nepřál. Sedím tu a mám teplotu. Chvílemi je mi zima a chvílemi zase strašné vedro. Celý svět kolem je lehce rozmazaný. A to nemám v žilách ani kapičku alkoholu. Clive Owen poskakuje v televizi. Tuším, že zrovna utratil veškeré úspory, protože ho někdo vydíral. Ještě, že jsem malý a bezvýznamný človíček.

Všichni už šli spát. Roster je plný spících kontaktů. Je to děsně smutný pohled, protože se cítím úplně sám. Zkouším na bublince příkaz w a zjišťuji, že i tam jsem sám. Jsem tu úplně sám. Jen v té kleci poskakuje naše příšerka. Asi bych měl jít do postele, ale nějak se mi nechce. Jsem sem do obýváku přestěhován včetně peřiny, tak mi tu zas tak moc nechybí. Teda až na tu fantastickou matraci co mám v posteli. Je tvrdá a já rád spím na tvrdém. Asi se tam, ale stejně za chvíli přesunu. I když tam budu osamocený ještě víc.

Těžko říci čím to bude. Možná závislostí na internetu. Možná ne. Jde o pocit. I kdybych nikoho neznal a přesto měl konektivitu, tak je tu možnost, že někoho poznám a spojím se s ním a už nebudu sám. Jde o pocit připojení. O pocit toho, že tenhle “prostor” sdílí děsná spousta lidí. Asi to bude tím, protože i kdybych měl vypnutý počítač, tak je tu pořád ta možnost toho, že zmáčknu čudlík a opět nebudu sám.

Začíná se mi točit hlava. A začíná mi být opravdu špatně. I když. Řekl bych, že mi být už moc hůř nemůže. Ferdínka už neposkakuje a zalezla si na jednu poličku a v poklidu se tam pěkně choulí. Proč tohle všechno píšu ? Proč tady píšu tolik informací o sobě, i když nevěřím skoro nikomu ? Proč nejdu spát, ale hloupě tu klepu do kláves ? Protože je mi špatně. Cítím bolest a něco mi chybí. Protože se mi stalo co už asi každému. Osoba, která mi byla velmi blízká a kterou miluji mi téměř z hodiny na hodiny zmizela z života a já se s tím nedokážu vyrovnat.

Nikdy jsem nechtěl tohle psát na blog. Myslím, že je to velmi intimní záležitost. Až se mi třeba přestane točit hlava a tohle si znova přečtu, tak to přehodnotím a tento zápisek smažu. A doufám, že jsem to celé napsal dostatečně abstraktně, aby nebylo naprosto zřejmé o co jde. Asi už půjdu spát. Stanu se dalším spícím kontaktem v rosteru či kontakt listu ostatních. A život půjde dál.

Posted by Chlup 20.10.2007 00:47

2 Responses to “Čtyřicet sedm minut po půlnoci”

Post A Comment

You must be logged in to post a comment.