Bitva o Minas Tirith!

Tak jsem se dneska vrátil domů ze svojí první bitvy. Byla to naprostá paráda a jsem tím naprosto nadšen. Byl to úžasný zážitek. Chvíle kdy jsme s ostatními nemrtvými obklíčili skupinku trpaslíků, a vybili je do posledního bez ztráty životů. Nebo jindy když se proti nám postavila řada asi patnácti trpaslíků (nás bylo asi deset) a jeden z nich prohlásil: “Jeeeee, těch je málo.”. A po chvíli nebylo na místě živého trpaslíka. Samozřejmě na pořadu dne nebyly pouze trpaslíci. Třeba když se na vás chce vyhrnout poměrně velká skupina elfů a vy jí opatrně upozorníte, že za chvíli je tu celá černá armáda a oni si stejně nedají říct, tak se s vámi dají do boje a za chvíli se vážně objeví celá černá armáda a milé elfy smete jako by byli jen smítko. Prostě super zážitek. Moc děkuji Pyrinovi a Smahovi, že mě tam vzali.

Kde jsem to vlastně byl a co to bylo vůbec za akci ? Byl jsem na Bitvě o Minas Tirith. Tahle akce je dřevárna, která je voně inspirována příběhem Pána Prstenů. Ovšem již tak nějak unikla z kolejí tohoto příběh. Drží se sice základu toho příběhu (černá proti bílé, stejné názvy míst atd.), ale podle jak skončí jeden ročník (zda vyhraje bílá nebo černá strana), tak se začíná ten příští. Vlastně tohle všechno se můžete dočíst na domovské stránce této akce. Na takovéhle akci jsem byl poprvé a hrozně se mi tam líbilo.

V celé hře byly dvě hlavní strany. A to černá (skřeti, piráti, haradští) a bílá (lidi, elfové, trpaslíci) strana. Celou dobu jde o to, aby jedna strana pozabíjela tu druhou a zabrala co nejvíce měst a splnila co nejvíce úkolů. Naše banda čítala asi osm lidí (později se přidali dva další). Pyrin upozorňoval organizátory už někdy na začátku prázdnin, že pojedeme za nemrtvé. Nicméně to nakonec dopadlo tak, že byla obrovská černá a obrovská bílá armáda a desetičlenná skupinka nemrtvých tvořící jakousi třetí neoficiální stranu. Nebyly pro nás připraveny ani moc pravidla. Nevadilo. Usídlili jsme se v Železném pase a vesele loupili a vraždili a rabovali. Na konci jsme vlastnili Harad a Minas Morgul a byli asi nejbohatší ze všech. To jen tak na okraj.

Všechno začalo v sobotu v deset hodin dopoledne. Vyrazili jsme nad tábořiště do lesa kde bylo herní území. První odcházela černá strana, protože měla města dál než bílá. Tak jsme tedy vyrazili hned za černou. V první chvíli jsme se usadili v Minas Morgul, ale tam bylo děsně skřetů a tak jsme se přesídlili do daleko klidnějšího Železného pasu. Byla to moje první bitva. Ve chvíli kdy se začalo, jsme vzali zbraně (měl jsem meč a štít) a vyrazili. Vůbec jsem netušil jaké to bude. První střet byl docela drsný. Po cestě pochodovala bílá armáda. Ve předu pochodovali pikenýři, takže střet na cestě nepřicházel v úvahu. Když průvod bílé armády dorazil na místo, kde skončilo křoví a cesta se rozšiřovala do čistého lesa, začalo peklo. Spousta lidí kolem. Výkřiky. Uprostřed zuřil boj. Kolem středu se střetaly malé skupinky bojovníků. Všude kolem lidi. Najednou z ničeho nic u mě někdo stál a rozmáchl se. Nastavil jsem jeho meči štít a opětoval ránu. Zasáhl jsem! Fantastické, pomyslel jsem si. Všude kolem byla spousta lidí. Bojoval jsem s kýmkoli kdo byl v dosahu. Dostal jsem pár ran. Potom jsem ucítil tři zásahy do zad. Zvedl jsem zbraň nad hlavu (označení mrtvého) a odešel z boje. Celý boj trval několik desítek sekund.

To byl můj úplně první boj. Rozdal jsme 4 zásahy. Byl jsem naprosto nadšený. Nicméně to byl teprv začátek! Jako nemrtví jsme byli prodejní svinští zmetci co se dohodnout s každým kdo nám zaplatí a nebo dá otrokyně. Takže jsme se dostávali do situací kdy jsme stáli s nemrtvým úsměvem uprostřed cesty a kolem nás pochodovala bílá armáda. A velmi nedůvěřivě na nás koukali. Pyrin byl špičkový vyjednavač.

Od hlavního organizátora jsme dostali úkol, abychom přinesli jednu bílou a jednu černou vlajku. Celá bílá armáda se zaobírala dobíjením Minas Morgul a tak jsme se vydali do Minas Tirith, protože tam mohlo být pár mrtvolek. I kdyby došlo na nejhorší, pobili bychom je. Ale všechno se odehrálo bez jediného seknutí meče. Pyrin přesvědčil obyvatele Minas Tirith, aby nás pustili dovnitř. Pak tam vešel, vzal vlajku, otočil se a odkráčel. Všichni na nás koukali jak odnášíme jejich vlajku a zmatením se nezmohli ani na slůvko odporu. Bylo jich asi 3x víc než nás… Vydali jsme se tedy do Minas Morgul pro černou vlajku. Ve chvíli co jsme tam dorazili, byla již bílá armáda uvnitř věže a likvidovali poslední odpor. Prošli jsme skrz bílé a černé řady, vzali vlajku a zase odkráčeli. Naprosto dokonalé. V té vřavě si nás nikdo nevšiml. Inkasovali jsme 14 stříbrných a šli si odpočinout do pasu.

Další věc, na kterou nezapomenu je řada trpaslíků od které jsou slyšet slova: “Jeeee, těch je málo.”. Bylo nás méně než jich. To ano. Nicméně jsme je během chvilky pobili. Nebo jiná skupinka trpaslíku, kterých bylo stejně jako nás a kteří se nechali obklíčit. Vytvořili řadu. My se k nim přibližovali v černých hábitech ze všech stran. Nechali se zatlačit do kolečka. Neměli šanci. Vybili jsme je bez ztráty jediného života. Byl to fantastický pocit, vidět jak má nepřítel zbraně nad hlavami a jde se reinkarnovat. Dalo by se říct, že jsme byli neutrální, protože jsem byli jak černé, tak bílé. A tak jsme jednou pochodovali od Minas Morgul a potkali poměrně početnou skupinku elfů. Varovali jsme je ať se ztratí, protože tu bude za chvíli černá armáda. Oni se do nás pustili. Po pár vteřinách boje se z řevem vyhrnula z křoví celá černá armáda a během vteřiny rozmetala milé elfy. Ale co, my jim to říkali.

Obrovskou vzpomínku ve mě zanechala jedna z bitev co se odehrála v neděli. Černá a bílá armáda se střetli na hlavní cestě. Byla to děsná řež. Všude křik a rány od zbraní. Pobíhající lidé. Prach. Vypadalo to, že bílá nás opět roznese na kopytech. Ale v tu chvíli se ozval zprava řev a na bojiště se vyhrnuly další jednotky černé armády. Bylo to jako v nějakém filmu a nebo knize. Totální masakr. Vrhli se do nich. Začali jsme bílou armádu zatlačovat a za chvíli tam zůstal jen hlouček bránících se rytířů, kteří podléhali a byli nemilosrdně pobíjeni. Byla to vážně scéna jak z nějakého válečného filmu. Hrnuli jsme se na ně a byli je. Za chvíli jsme je úplně zakryli. O několik vteřin později se ozval vítězný řev černé armády.

Byl to fantastický pocit. A fantastický zážitek. Ta atmosféra boje. Spousta lidí. Spousta mrtvých (samozřejmě jen herně). Stáda zvířat, které se naprosto nemilosrdně zabíjejí. Naprosto bez soucitu a výčitek. Kdo zaváhal neměl šanci. Nikdy bych tohle nechtěl zažít “naostro”. Když jsem tam potom tak stál a jásal. Tak jsem si uvědomil, že mi do hlavy vstupuje jediná myšlenka. Myslel jsem na to jak popisuje bitvy ve svém románu Sága o Zaklínači Andrej Sapkowski. Popisuje tam ty bitvy jako strašný chaos kde se tisíce lidí zabíjejí a mrzačí naprosto krutě a nemilosrdně. Přesně na tohle jsem si vzpomněl. A přesně takhle to vypadalo. Jsem strašně rád, že jsem tohle mohl zažít a už se těším na příští bitvu.

Na závěr pár fotek naší nemrtvé bandy:

Odkazy na galerie s ostatními fotkami jsou v sekci odkazy.

Posted by Chlup 24.09.2007 22:02

Post A Comment

You must be logged in to post a comment.