Jak přišel MacBook k jappku

Někdy od konce dubna mám MacBook. Úžasný stroječek. Jak jsem se k němu vůbec dostal ? Tedy. Kolega měl postarší IBM T22. Sice to byl parádní stroj, ale už byl tak nějak postarší. A tak se začal rozhlížet co dál. Je to linuxák stejně jako já. Takže možnosti byly následující, buď nějaký “obyčejný” x86 notebook a nebo notebook od Applu. Bohužel tím, že IBM přestalo vyrábět notebooky, tak se na trhu nenacházelo nic co by ho uspojilo. Tedy šáhl po jablečném stroji.

Když jsem se byl poprvé podívat v Apple prodejně na Andělu a poprvé jsem si mohl šáhnout na MacBook, tak jsem byl skoro zhnusen. Nelíbila se mi klávesnice. MacBook mi přišel jako dětská hračka a MacBook Pro nesplňoval moje představy přesnosného zařízení. A navíc se mi u MBP nelíbila klávesnice ještě víc, připadala mi děsně plastově. Teď už je tato věta poměrně paradoxní, protože právě z jedné takové jablečné klávesnice píšu tenhle zápisek. A tak jsem zavrhl Apple a něměl tušení co přijde.

V té době jsem měl IBM R51. Což teda mám doposavaď, protože je to i na dnešní poměry docela nadupaný stroj. A nádherně na něm běhá Linux. Jediné co by se mu dalo vytknout je rozlišení. Od té doby co jsem si zvykl na 1280×800, tak se mi 1024×768 zdá prostě málo. Zůstal jsem tedy u svého IBM (nebo u černé cihly, jak ho někteří přezdívali) a spokojeně Linuxil. Avšak potom to přišlo. Kolega si dohodl se známým, co byl v USA, že mu přiveze MacBook. A jedno páteční ráno bylo osudné ….

Přišel jsem do kanceláře. A on tam byl ! V celé své bílé, oblé, jablečné kráse. Myslím, že na druhý pohled jsem se do toho počítače zamiloval. A klávesnici jsem si taktéž zamiloval. Prostě si na ní člověk musí sáhnout dvakrát. Celý den jsme obletovali nové jablíčko. Jiný kolega používal už asi půl roku postarší iBook, takže nás seznamoval s OS X a ukazoval různé fintičky. Ten den se mi stal osudným. Od toho okamžiku co jsem ho viděl, co jsem se ho znovu dotkl, co jsem na něm něco napsal jsem ho chtěl.

Teda né úplně ten samý, víc než bílý se mi líbil černý MacBook. Já vím, že vzhledem k Applu to není klasické, ale ta černá je vážně hezčí. Vlastně o něco později přibyl do kanceláře třetí MacBook, takže na barvy to bylo 2:1 pro bílé. Ale to už moc předbíhám. Od toho okamžiku jsem tedy chtěl černý MacBook. Začal jsem šetřit, ovšem ten počítač stojí balík a tak byla možnost jeho zakoupení v nedohlednu. Až se objevila jiskřička. Málem jsem změnil zaměstnavatele. Ten budoucí mi dokonce už koupil i ten můj MacBook a začala spolupráce, ale nakonec se to nějak nevyvedlo. A já zůstal chudší o nové zaměstnání a o černý jablečný počítač bohatší. Bylo mi líto toho zaměstnání, ale z dnešního pohledu toho už nelituji.

Tak jsem tedy přišel k mému nádhernému stroji. A nestál mě ani korunu. Co je vůbec uvnitř ? Je to vlastně už x86 architektura, protože je nacpaný vnitřnostmi od intelu a sekundují mu firmy Realtek (v podobě Wi-Fi karty) a Toshiba (od ní mám disk). Mozkem a srdce celé operace je roztomilé Core 2 Duo, paměti jsou od Kingstonu (CL5 - 2×1GB), disk od Toshiby (200GB, 4200 rpm) a pak je tu dál drobností, jako bluetooth,nějaké USB, firewire, ethernet a tlačítko na vypínaní a zapínaní počítače. A celé to je zabalené v nádherném černém kabátku.

Proč jsem si tedy nakonec vybral počítač s napůl proprietárním systémem, když jsem vášnivý uživatel Linuxu ? Důvodů je víc. Asi protože jsem chtěl zkusit něco nového. Dalším důvodem bude to, že MacBook prostě vypadá hezky a já mám rád hezké počítače. No a Mac OS X (pracovně masox) je sice napůl proprietární, ale taky má hrozně blízko k Linuxu a BSD. A hlavně má bash! Můžu pro něj přeložit spoustu linuxových aplikací (používal jsem Gentoo, takže překlad mi není cizí ), běží na něm ssh server. Jeho jádro má velmi blízko k BSD jádru. Je to taková *nixový OS obalený v krásném a pohodlném GUI. Takže to jsou moje důvody. A vlastně je tu ještě jeden a velký. To jak se ten systém umí uspávat a hlavně taky probouzet. To je naprostá fantazie. Zaklapnu počítač a během dvou až pěti vteřin spí. Když přijdu domů, tak mám zase jistotu, že se probudí, prostě paráda.

A teď tedy konečně k tomu o čem jsem chtěl psát. Jak jsem vymyslel hostname “jappko” pro můj MacBook ? Já ho vlastně ani moc nevymyslel … Seděli jsme v kanceláři a já s kolegou řešil právě něco kolem těchto počítačů. Tak tedy říkám ať se kolega podívá na stránky Applu. A on začal psát, ovšem URL napsal následovně: “www.aple.com”. Na to mu říkám, že v japku se píšou dvě p. V té samé vteřině vyletěl kolega u vedlejšího stolu a zařval: “Jappko.cz. Jestli je ta doména volná ?”. V tu chvíli bylo jasno. Tak tak jsem přišel k MacBooku a můj MacBook ke svému jménu.

Posted by Chlup 15.09.2007 15:28

Post A Comment

You must be logged in to post a comment.